Případ Kylešovice objasněn! :: LeteckeMuzeum.eu

Případ Kylešovice objasněn!

01.02.2014 11:52

Tento článek navazuje na dříve uveřejněné články… 

http://www.leteckemuzeum.eu/news/sovetsky-bombarder-petljakov-pe-2-sestreleny-u-kylesovic-opava-/

http://www.leteckemuzeum.eu/news/jhjh/

 

 

Letecký motor Klimov VK-105PF, výrobní číslo № 42-5388, nalezený při terénním průzkumu Muzea městyse Suchdol nad Odrou dne 12. října 2013 na poli nedaleko Kylešovic (místní část města Opavy), se stal klíčem k celému případu. Po dlouhých létech od konce 2. světové války se konečně dozvídáme z archivních dokumentů Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku podrobnosti o sestřelení sovětského letadla a osudech jeho posádky.

Číslo motoru, které se podařilo objevit při čištění a podrobné prohlídce dne 20. října 2013, následně s dotazem putovalo do dalekého  Podolska a netrpělivě jsme očekávali odpověď. Ta přišla až nečekaně rychle – 29. října 2013, tj. za 9 dní! Díky ruskému příteli a badateli Borisovi, který v podolském archivu nezištně tráví mnoho ze svého volného času, se dozvídáme velmi cenné a zajímavé historické informace a údaje o havárii letadla.

 

Havárie sovětského středního bombardéru Petljakov Pe-2 u Kylešovic se odehrála dne 26. března 1945! V zápětí se dozvídáme také jména a osudy jednotlivých členů posádky tohoto ztraceného a dnes již zapomenutého bombardéru. Zní to až neuvěřitelně, ale je to tak. Případ Kylešovice je objasněn! Seznamte se tedy i Vy s výsledky našeho pátrání:

 

Motor výrobního čísla № 42-5388 byl namontován v roce 1944 spolu s druhým motorem № 42-5368 do bombardéru Petljakov Pe-2FT výrobního čísla № 1/318 v leteckém montážním závodě № 22 v Kazani. Tento konkrétní letoun opustil kazaňskou výrobní linku dne 29. dubna 1944. Nový bojový letoun byl následně přidělen do stavu 1. gardové bombardovací letecké divize 6. gardového bombardovacího leteckého sboru  2. letecké armády. Z dalších archivních materiálů vyplývá, že i přes prováděnou údržbu stroje a následné opravy obou motorů, tyto zůstaly stále na svém původním místě, tedy na stroji Pe-2FT № 1/318.

V seznamu motorů 82. gardového bombardovacího leteckého pluku 1. gardové bombardovací letecké divize ke dni 31.12.1944 je u jednotlivých motorů uveden údaj o zbývajících motohodinách – u obou shodně 69 hodin a 5 minut.   

 

V dalším seznamu ztrát 82. gardového bombardovacího leteckého pluku je pak ke dni 26.3.1945 uveden záznam právě o Petljakovu Pe-2 výrobního čísla № 1/318 jako o odepsaném - ztracen při plnění bojového úkolu s posádkou gardového nadporučíka Aksjonova.

Ve výpisu ztrát je dále uvedeno: „Posádka: pilot zástupce velitele letecké eskadrily gardový nadporučík Aksjonov,  šturman roje gardový nadporučík Kuimov, střelec – radista gardový staršina Demiděnko. Devět Pe-2 pod vedením velitele letecké eskadrily gardového kapitána Novikova bombardovalo vojska a techniku nepřítele na křižovatce silnic 500 m západně od bodu Osterdorf, po odhozu bomb na cíl, při obratu byl letoun Pe-2 pilota gardového nadporučíka Aksjonova zasažen přímým zásahem protiletadlového dělostřelectva nepřítele. Letadlo začalo hořet a rozpadlo se ve vzduchu. Posádka zahynula, letadlo shořelo“.         

 

Pokud jde o zmiňovaný cíl bombardování v dobových dokumentech pod názvem „Osterdorf“ – ten zůstává určitou záhadou. Vesnice názvu Osterdorf opravdu existuje, ale severněji, až v polském Slezsku a tedy velmi daleko od Opavy. Že by došlo k tak velké navigační chybě? To je velmi nepravděpodobné! V jiném dokumentu se objevuje dokonce název „Ojserdorf“. Tato skutečnost vnáší do celé záležitosti určitou nejistotu nad tím, zda se písař v záznamu nepřepsal a neudělal chybu. V tomto případě by pak byla odpověď nasnadě. Podle výše uvedeného popisu místa útoku a podobného názvu by mohlo jít o „Ottendorftedy Otice. Otočný manévr po odhozu bomb by tak přesně odpovídal směru letu a danému prostoru, kde se bombardér zřítil. 

 

Zde jsou celá jména posádky „kylešovického“ bombardéru Pe-2:

- pilot a velitel:  gardový nadporučík Konstantin Filippovič Aksjonov  (*1918)

- šturman:  gardový nadporučík Nikolaj Alexandrovič Kuimov (*1919)

- střelec/radista: gardový staršina Nikolaj Fedorovič Demiděnko (*1921)

 

V osudech jednotlivých členů posádky to dlouho nebylo také jednoznačné, a tak jak se původně předpokládalo. Díky archivním dokumentům je ale nakonec i v této záležitosti jasno! Pátrání v Podolsku přineslo mnoho nového a velmi překvapivého.
Je zajímavé, že v původním divizním seznamu padlých je uveden jen střelec. Takto jsme to na základě výpovědi pamětníků a očitých svědků tragické události také i my původně  předpokládali.

 

Další archivní materiály však odhalily tu skutečnost, že střelec gardový staršina Nikolaj Fedorovič Demiděnko přežil a spolu s pilotem gardovým nadporučíkem Konstantinem Filippovičem Aksjonovem vyskočil z hořícího letadla na padáku. Byli to právě oni dva letci, které vzpomínají pamětníci, a kteří poté skončili v německém zajetí a byli odvedeni k výslechu do Opavy. Oním „ruským majorem, který byl v obličeji a na rameni popálen a při chůzi silně kulhal“ byl tedy ve skutečnosti gardový nadporučík Aksjonov.

 

řetím a zahynulým členem posádky Pe-2, kterému se „padák zachytil za dvojitou směrovku padajícího letounu a byl s ním stržen k zemi“ a jehož ostatky jsme se snažili najít „v provizorním hrobě“ v blízkosti nalezených trosek bombardéru, při terénním průzkumu dne 12. října 2013, byl nakonec šturman gardový nadporučík Nikolaj Alexandrovič Kuimov. Otázkou zůstává zda jeho ostatky zde stále spočívají, anebo byly po válce exhumovány a převezeny na některé z vojenských pohřebišť Rudé armády, kde by byl s největší pravděpodobností veden pouze jako neznámý. Pokud byl původní hrob na poli označen a evidován je velice pravděpodobné, že tomu tak i bylo. Více světla do této záležitosti by mohly vnést snad už jen oficiální exhumační protokoly z roku 1946, pokud se však dochovaly. Zde je na místě výzva pro další nadšence a badatele v opavském zemském archivu. 

 

Zahynulý gardový nadporučík Nikolaj Alexandrovič Kuimov byl ruské národnosti. Narodil se v roce 1919 ve městě Čerdyň v Molotovské oblasti. Do Rudé armády vstoupil v roce 1938. Za svou bojovou činnost byl postupně vyznamenán řádem „Vlastenecké války II. stupně“ (29.7.1943), řádem „Rudého praporu“ (31.8.1943) a řádem „Vlastenecké války I. stupně“ (2.3.1945). V záznamu z 26.3.1945 je uvedeno – nevrátil se z bojového úkolu, místo pohřbení – neznámé.

Střelec ukrajinské národnosti gardový staršina Nikolaj Fedorovič Demiděnko
se narodil v roce 1921, v Rudé armádě od roku 1941. Byl vyznamenán medailí „Za bojové zásluhy“ (8.7.1943), řádem „Vlastenecké války II.stupně“ (19.5.1944) a řádem „Rudé hvězdy“ (21.3.1945). Po válce u příležitosti 40. výročí „Pobědy“ byl v roce 1985 opět vyznamenán dalším řádem „Vlastenecké války II. stupně“.

O pilotu a veliteli bombardéru gardovém nadporučíku Konstantinu Filippoviči Aksjonovovi se dozvídáme mnohem více. Za svou bojovou činnost byl několikrát vyznamenán a stal se dokonce Hrdinou Sovětského svazu! Zajímavostí je, že byl takto vyznamenán posmrtně. Po válce se však ze zajetí nečekaně vrátil, živ a zdráv. Zde je jeho podrobnější životopis:

Konstantin Filippovič Aksjonov se narodil 18. srpna 1918 v dělnické rodině v obci Proletarskaja, nyní město Proletarsk v Rostovské oblasti. Národnost ruská. Společně s  rodiči se přestěhoval do města Omsk. V roce 1935 zde dokončil sedmiletou školu. Poté pracoval jako soustružník v lokomotivním opravárenském závodě. Při zaměstnání se věnoval létání a v místním aeroklubu prošel základním leteckým výcvikem. V roce 1940 pak vstoupil do vojenské letecké školy v Omsku, kterou dokončil v roce  1941. Nejprve sloužil u záložního leteckého pluku. Na frontách  Velké vlastenecké války pak bojoval od  října 1942.

 

Bojů se účastnil nejprve v řadách 46. bombardovacího leteckého pluku 263. bombardovací letecké divize 1. bombardovacího leteckého sboru na Kalininském, Volchovském a Severozápadním frontu.

27. února 1943 v období bojů a likvidace nepřítele u Demjanského předmostí starší seržant K. F. Aksjonov plnil bojové úkoly v oblasti Staré Rusi. Palbou nepřátelského protiletadlového dělostřelectva byl zasažen pravý motor jeho letadla. Přes tuto skutečnost Aksjonov na jeden motor úspěšně splnil určený úkol a poté s téměř neovladatelným letadlem přistál „na břicho“ na svém území.

 

V březnu 1943 byl Aksjonov, již jako podporučík, převelen velitelem letky do 321. bombardovacího leteckého pluku, brzy na to pluk dostal název 82. gardový. Poté i 263. divize byla reorganizována a to na 1. gardovou bombardovací leteckou divizi.

 

Od března do července 1943 byl 82. gardový bombardovací letecký pluk jako součást sboru přesunut na Voroněžský front a prováděl nálety na nacistické vojska a letiště v blízkosti Rossoš (Voroněžská oblast).

 

Od července 1943 působil na Stepním frontu. Účastí v bitvě u Kurska, Aksjonov završil svých 31 bojových letů. Při nich způsobil nepříteli značné škody, za což byl vyznamenán řádem Rudého praporu.

Později ničil seskupení nepřátelských vojsk, přepravu a vlakové soupravy nepřítele v prostoru Poltavy, Kremenčuka, Dněpropetrovska a Kirovohrada.

V sestavě devíti Pe-2 plnil bojové úkoly určené k ničení nepřátelských mostů na řece Dněpr v okrese Dněpropetrovsk a Kremenčuk. Nehledě na silnou protiletadlovou obranu a aktivní útoky nepřátelských stíhačů, přesnými zásahy ze střemhlavém letu zničil okolo 30 vozidel s vojáky a vybavením nepřítele, zanedlouho poté zničil také Kemenčuský most, za což obdržel poděkování velitele sboru.

 

21. září 1943 při příletu k železniční stanici Věrchovcevo (Věrchnědněprovský okres Dněpropetrovské oblasti) byla devítka bombardérů napadena šesti nepřátelskými stíhači. I přes těžkou dělostřeleckou protiletadlovou palbu, skupina dorazila k cíli a zničila pět vlakových souprav s ustupujícím vojskem nepřítele, znemožnila vjezd i výjezd ze stanice.

 

6. října 1943 při bombardování nepřátelských opevněných bodů Domotkaň (stejný okres) gardový roj poručíka Aksjonova zničil sklad paliva a 45 automobilů, v souboji s šesticí Messerschmittů Bf -109 sestřelil jedno nepřátelské letadlo.

 

20. října 1943 po návratu z bombardování železničních stanic Alexandria a Protopopovka (Kirovohradská oblast) skupina 17 bombardérů Pe-2 v doprovodu 14 stíhaček pod velením velitele sboru plukovníka J. S. Polbina v katastru obce Běrjozovka zjistila nepřátelské bombardéry letící k útoku na bojové pozice sovětských vojsk. Velitel skupiny se rozhodl na nepřítele zaútočit. Nepřítel při tom ztratil několik letadel, urychleně odhodil bomby v blízkosti svého letiště a zamířil na západ. Ve stejnou dobu Polbin zaznamenal další formaci německých letadel. Skupina na ni znovu zaútočila. V následné bitvě, které se účastnilo 31 sovětských a 46 německých letadel, bylo zničeno 13 nepřátelských letadel a z toho bylo šest sestřeleno posádkami Pe-2. K. F. Aksjonov, stejně jako všichni účastníci tohoto boje, obdržel pochvalu od velitele frontu.

 

V lednu až únoru 1944 se pluk podílel na zničení kopsuň-šebčenkovského uskupení nepřátelských sil a v březnu a dubnu se podílel na osvobození jihozápadní Ukrajiny v rámci Umansko-Botošanské operace.

 

12. dubna 1944 gardový roj poručíka Aksjonova zničil přepravu a železniční most přes řeku Prut západně bodu Ungeni (Moldávie).

 

V červenci 1944 byl letecký sbor přiřazen k 1. Ukrajinskému frontu a v sestavě 2. letecké armády se účastnil Lvovsko-Sandomirkých, Sandomirsko-Slezských, Dolno a Hornoslezských útočných operací.

 

18. září 1944 při bombardování soustředění nepřátelských vojsk ve stanici Prešov (Slovensko) roj K. F. Aksjonova zničil 60 železničních vozů s vojáky a technikou, 15 automobilů, vjezdy a výjezdy do stanice, zničeny byly dvě výrobní haly a 20 obytných domů.

 

16. února 1945 při útoku na obklíčenou skupinu fašistů ve městě Breslau (nyní Wroclaw, Polsko), za velmi špatné viditelnosti zničil muniční sklad.

 

26. března 1945 při plnění  bojového úkolu vedoucího ke zničení vojska a techniky v prostoru Osterdorf v Horním Slezsku K. F. Aksjonov navedl svou jednotku přímo na cíl a provedl přesné bombardování. Při odletu od cíle byl přímým zásahem protiletadlového dělostřelectva nepřítele zasažen do centrální palivové nádrže a letadlo  začalo hořet. Aksjonov nasměroval hořící bombardér do bojových pozic nepřítele. Následně byl považován za mrtvého a posmrtně byl také navržen na titul „Hrdina Sovětského svazu“. Aksjonova však výbuch vyhodil z kokpitu stroje a zůstal tak naživu. Byl zajat a za měsíc poté pak osvobozen spojeneckými vojsky. 

 

Zástupce velitele letky 82. gardového bombardovacího leteckého pluku 1. gardové bombardovací letecké divize 6. gardového bombardovacího leteckého sboru 2. letecké armády 1. Ukrajinského frontu gardový nadporučík Aksjonov měl v březnu 1945 nalétáno celkem 130 bojových letů, z nichž šest průzkumných, 83 střemhlavých bombardovacích útoků na vlaky, mosty, říční přechody, shromáždiště vojska a techniky nepřítele, 10 dobrovolných letů tzv. "volných lovů“, 6 krát vedl bombardovací letku, 78 krát letěl na čele roje. 15 krát se účastnil vzdušných bojů, na svém osobním kontě má dvě sestřelené stíhačky a tři další ve skupině. 2. letka, ve které Aksjonov sloužil, byla v bombardovacích útocích považována za jednu z nejlepších ve sboru i armádě. Právě ona jako první aplikovala metodu střemhlavého bombardování a byla inovátorem ve způsobu útoku na cíl metodou uzavřeného kruhu. Sám Aksjonov měl u pluku pověst nejlepšího „střemhlavého odstřelovače“.

 

Jak bylo v SSSR běžnou praxí Aksjonov po návratu ze zajetí prošel důkladnou bezpečnostní prověrkou NKVD. Jeho „posmrtný“ titul Hrdiny SSSR byl tímto paradoxně ohrožen. Nakonec vše dobře dopadlo. „Rozhodnutím Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR se od 27. června 1945 za příkladné plnění velitelských úkolů a za projevenou statečnost a hrdinství, gardovému nadporučíku Aksjonovu Konstantinu Filippoviči propůjčuje titul Hrdina Sovětského svazu, společně s řádem Lenina a medailí Zlatá hvězda – № 6571“ . (Členem komunistické strany SSSR se stal Aksjonov v roce 1945 - zřejmě v souvislosti s udělením titulu). Za svou bojovou činnost byl před tím vyznamenán: řádem „Vlastenecké války II. stupně“ (27.7.1943), řádem „Rudého praporu“ (31.8.1943), řádem „Vlastenecké války I. stupně“ (11.9.1944).


 

V září roku 1946 byl K. F. Aksjonov v hodnosti kapitána z letectva propuštěn. Žil poté v Novorossijsku a pracoval v tiskařském oboru.

 

Zemřel 7. listopadu 1966, ve svých 48 letech a je pohřben v Novorossijsku. 

 

Závěrem bych chtěl velmi poděkovat všem těm, kteří k objasnění tohoto případu přispěli, ať už se věnovali zažloutlým archivním dokumentům nebo svůj čas věnovali pátrání přímo v terénu. To, co se mnozí lidé a očití svědkové havárie za celý svůj život neměli možnost dozvědět, a po téměř 70 let zůstalo pod rouškou tajemství, bylo nakonec díky úsilí leteckých nadšenců a badatelů objasněno. Podařilo se takto objasnit další kousek z historie našeho regionu - a to v dnešní moderní a uspěchané době není zrovna málo! Nezapomínejme na hrdinství, obrovské utrpení a oběti války!

 

Petr Bartošík

 

 

Fotografie k článku:

 

Vyzdvižení:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/6186907-kylesovice-pe-2

Čištění:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/6188634-cisteni

Dobové fotografie Pe-2:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/5919178-petljakov-pe-2

Letecký granát AG-2:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/6159603-letecky-granat-ag-2

 

Videodokument:

 

Dokument KPS na youtube

http://www.youtube.com/watch?v=YU4GRTsrFJU&feature=youtu.be

Vyhledávání

Kontakt

Sekce vojenské historie e-mail: muzeum@suchdol-nad-odrou.cz Zdenka Gajdošová
724 389 269

Petr Bartošík
556 770 104
558 272 479

Zdeněk Strnadel
737 105 319