Tenkrát nedoletěli … :: LeteckeMuzeum.eu

Tenkrát nedoletěli …

14.01.2010 10:49

Osudy posádky jednoho z amerických bombardérů, který se dne 17.12.1944 zúčastnil velké letecké bitvy nad Moravou a jehož cesta předčasně skončila nedaleko obce Palačov.

Ve skupině bombardérů, která toho dne časně ráno odstartovala z letiště v italské Torrettě s cílem bombardovat továrnu na výrobu syntetických paliv v Odertalu (dnes Zdieszowice v Polsku) letěl v sestavě 765. squadrony 461. bombardovací skupiny na pozici číslo tři Consolidated B-24J Liberator (výrobní číslo 42-50953) "Flying Finger" (v překladu - Létající prst) s osádkou ve složení první pilot 1st Lt. Philip J. Crossman, druhý pilot 2nd Lt Earl W. Kreps, navigátor 2nd Lt William L. McLain Jr., bombometčík F/O Hugh W. Hanley, zbrojíř letky 1st Lt. Jack R. Cody, horní střelec Sgt Leonard C. Geier, levý boční střelec S/Sgt Walden A. Barson, dolní střelec Sgt William C. White, přední střelec Sgt Lawrence M. Eidsmore, pravý boční střelec Cpl John A. Sainio Jr. a zadní střelec Sgt Bernard C. Freeman. Stálý počet deseti mužů osádky tentokrát rozšířil na jedenáct 1st Lt Cody, který vystřídal v horní střelecké věži Sgt Geiera, jenž je jinak palubním mechanikem a horním střelcem v jedné osobě.

V 11.45 hod. je tato skupina nad obcí Troubky na Přerovsku nečekaně napadena přibližně padesáti německými stíhačkami Focke-Wulf Fw 190A a Messerschmitt           Bf 109G. Němečtí piloti zahajují útok.

„Prolétávají obrannou palbou bombardérů a dorážejí jako vosy. Zahajují palbu až z těsné blízkosti. Uspořádání strojů v letové obranné formaci se začíná pomalu rozpadat. Crossmanův  Liberator je při tom zasažen řadou střel. Motor číslo tři odchází.

Útočníci se formují k druhému útoku a ve dvou ostřelují bombardér. Nalétávají na zadní část Liberatoru. Zadní střelec Sgt Freeman křičí: „Doslal jsem jednoho z nich“. V tom okamžiku je však bombardér B-24 zasažen dávkou 20 mm granátů, které explodují uvnitř trupu. Plechy jsou vyrvány a odlétávají do volného prostoru. Bombometčík F/O Hanley je zasažen střepinou do levé nohy, dávka střel zasáhuje zadní část letounu, kde smrtelně zraňuje čtyři zadní střelce. Zasažena je rovněž i horní střelecká věž, v níž operuje 1st Lt Cody. Ten je těžce zraněn v obličeji – střepina zasáhla jeho levé oko. Stg Geier je zraněn střepinou granátu do kolena. Němečtí stíhači se nyní také zaměřují na přední část letadla, která je pokropena dávkou střel.

Po sérii útoků je stroj ve velmi špatném stavu. Piloti doslova zázrakem ještě drží Liberator ve vzduchu. Kontrola nad letounem se však stále zhoršuje. Střely poškodily elektroinstalaci a další rozvody, intercom je zcela vyřazen z provozu a velitel Crossman nemá žádné informace o dění v zadní části letadla. Začíná odcházet i motor číslo čtyři.

Vibrace se zvyšují. Bombardér drží ve vzduchu již jen dva motory. Před několika minutami se poškozený stroj odpoutal od svého boxu a nabral jihovýchodní kurz. Bombometčík F/O Hanley se pokouší odhodit náklad pum. Díky poškozené hydraulice však nejdou dveře pumovnice otevřít, a tak volí jedinou možnost - odhoz pum přes zavřené dveře. Bomby s rachotem trhají kusy duralových plechů a padají k zemi. Z rozbitých dveří se stane posléze ideální únikový východ.

Situace je již neudržitelná a velitel dává signál k okamžitému opuštění letadla. Z přední střelecké věže se souká do trupu i Stg Eidsmore. Na několik málo sekund se ho zmocní panika, když nemůže najít svůj padák. Naštěstí jej nachází pod stolkem navigátora. Svléká si ze sebe tzv. Mae West, navléká padák a dává se na cestu k pumovnici. Tady již je několik členů posádky, kteří pomáhaji Lt Codymu s navlečením padáku. Sgt Eidsmore najednou zjišťuje, že si zapomněl své GI boty v předku letadla. Vrací se pro ně a při zpáteční cestě vidí na podlaze unikající olej nebo hydraulickou kapalinu. Když se dostane zpět k pumovnici, je někým vyhozen ven. Postupně opouští letadlo i ostatní. Jako poslední opouští letoun i oba piloti“.

V rozstříleném „Flying Fingeru“ zůstaly bezvládná těla čtyř střelců, kteří se zřítili i s letadlem za obcí Palačov na pozemek Vojtěcha Štramberského. Letadlo po dopadu explodovalo a hořelo až do druhého dne. 7 mužů na padácích přistálo v okolí obce Starojická Lhota. Bombometčíka F/O Hanleye vítr zanesl až do obce Polom. Všichni byli postupně zadrženi. Kreps, McLain a Eidsmore byli odvedeni na četnickou stanici ve Starojické Lhotě a poté několik dnů německými orgány vyslýcháni. Dva těžce zranění letci Lt Cody a Stg Geier byli převezeni do lazaretu Wehrmachtu v Hranicích. Všichni se poté postupně ocitli v německých zajateckých táborech, kde se však dožili konce války a vrátili se zpět domů do USA. 

 

O osudu Liberatoru "Flying Finger" podal zprávu po svém návratu na základnu i Capt. Robert T. Chalmers, pilot Liberatoru na pozici číslo dvě v sestavě 765. perutě: "Přibližně v 11.45 byla naše formace napadena asi 50 nepřátelskými stíhači v blízkosti Muglitzu (Německo). Lt. Crossman letěl na čísle tři a já na pozici číslo dvě. Během prvního útoku byl letoun Lt. Crossmana na svém místě ve formaci, ale to bylo naposledy, co jsem ho spatřil. Nevím, zda jeho letoun vypadl z formace nebo jestli explodoval. Domnívám se ale, že vypadl z formace a osádka mohla bezpochyby opustit letoun na padácích. Důvodem mého tvrzení je to, že nikdo neviděl explodovat žádný stroj kromě letounu Lt. Smitha." (pozn. Liberator, jehož trosky dopadly u obce Kozlov).

Další svědectví nalezneme ve výpovědi dvou členů Crossmanovy osádky, kterou sepsali po návratu ze zajetí.

Bombometčík F/O Hugh W. Hanley tuto situaci popisuje takto: "Byli jsme napadeni přibližně 100 německými stíhači v prostoru Blechhammerských rafinérií. Během boje náhle přestala střílet zadní střeliště a přestal fungovat intercom. Tři motory byly vyřazeny z provozu a letoun začal prudce ztrácet výšku, zatímco pilot stáčel letoun směrem na jihovýchod. Opustil jsem příď letounu a jakmile jsem se dostal do horní části kabiny, na rozkaz pilota jsem ihned opustil letoun. Bezprostředně po přistání jsem byl zajat a odvezen do města Pohl na českoněmeckých hranicích. Tam jsem se později od německých policistů dozvěděl, že v troskách letounu byla nalezena čtyři těla."

Výpověď druhého pilota 2nd Lt Earla Krepse se týká čtveřice mrtvých střelců: "Pravděpodobně se zřítili s letounem - dle svědectví Němce je nikdo neviděl vyskočit padákem. Ocas našeho letounu byl velmi vážně poškozen (řízení fungovalo velmi špatně), spodní střeliště bylo vyřazeno z provozu, takže "Jerries" bez problému křižovali prostor pod naším letounem, který byl vlivem poškození ve velmi špatném stavu." 

V troskách letadla tehdy zůstaly ohořelé a roztrhané části těl levého bočního střelce S/Sgt Barsona, dolního střelce Sgt Whitea, pravého bočního střelce Cpl Sainia a zadního střelce Sgt Freemana, které byly uloženy do společné rakve a 20.12.1944 pohřbeny nedaleko místa dopadu bombardéru. V červnu 1946 byl nad hrobem  amerických letců vybudován z iniciativy místních občanů pomník. Na pomníku byl odhalen nápis: „Zde padli a odpočívají čtyři letci amerického bombardovacího letounu. Zemřeli, abychom my mohli žít“. V srpnu téhož roku byla americkou armádou provedena exhumace tělesných ostatků těchto letců, které byly poté převezeny a pietně uloženy na americkém vojenském hřbitově u St. Avoldu ve Francii.

V den výročí této letecké bitvy byly u pomníku v Palačově konány zprvu oficiální a postupně v době komunistického režimu i ilegální pietní akty. Místní lidé na tyto americké letce nezapomínali a ani v dobách nejtěžší totality na pomníku nechyběly květiny. Mnozí občané také neušli pozornosti StB a následné perzekuci ze strany totalitní moci. Pomník amerických letců se tak stal opravdovým symbolem svobody, pro kterou i tito mladí muži tehdy položili svůj život.

 

V srpnu 1991 navštívil Palačov pan Lawrence Eidsmore, bývalý přední střelec Liberatoru "Flying Finger". Po téměř padesáti letech byl bez problémů schopen najít nejen místo, kde přistál na padáku, ale i budovu ve Starojické Lhotě, ve které byl po svém zajetí nějaký čas zadržován, než byl převezen do zajateckého tábora. Setkal se i s „dívenkou“ paní Danou Poláchovou, které tehdy věnoval svůj šátek.

 

V roce 50. výročí se rovněž účastnil spolu se zástupci amerického velvyslanectví, českých úřadů, Armády ČR a občanů z širokého okolí i odhalení nové pamětní desky svým padlým kamarádům.

Vyhledávání

Kontakt

Sekce vojenské historie e-mail: muzeum@suchdol-nad-odrou.cz Kamila Jasaňová
724 389 269

Petr Bartošík
556 770 104
558 272 479

Zdeněk Strnadel
737 105 319