Zapomenutá havárie Mustangu z „Red Tails“ u Oldřišova :: LeteckeMuzeum.eu

Zapomenutá havárie Mustangu z „Red Tails“ u Oldřišova

27.08.2014 18:57

V  sobotu  dne 9.8.2014  jsme  u  obce Oldřišov na  Opavsku  vyzvedli  trosky  americké  stíhačky

P-51 Mustang.

 

Místo havárie se nám podařilo, po několika marných pokusech, zaměřit už 24.11.2012. Štěstí i náhoda hrála v tomto případě od začátku velkou roli. Celou dobu jsme v okolí Oldřišova pátrali po sestřeleném bombardéru A-20 Boston americké výroby (dodávaný do SSSR v rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu „Lend – Lease“), který během 2. světové války létal v sovětském letectvu a měl havarovat někde v tomto prostoru dne 15.4.1945.

Už první tehdy nalezené fragmenty dokazovaly, že v těchto místech opravdu havarovalo americké letadlo. Podzimní slunce se sice už ztrácelo za obzorem, ale ještě jsme stihli magnetometrem přesně zaměřit místo dopadu. Následnou rychlou ruční sondou do hloubky 50 cm jsme prověřili, že se zde skutečně nachází větší fragmenty z letadla. Nikdo z nás tehdy nepochyboval, že jsou z hledaného bombardéru :-)

 

Po dlouhém dvouletém vyřizování potřebných povolení, jsme konečně v pátek 8.8.2014 byli znovu na místě a mohli začít chystat vše potřebné na zítřejší akci. Protože předpověď slibovala na celý víkend nádherné letní počasí, ještě před stavbou přístřešku a označení výkopového prostoru, jsme nejdřív vykopali pořádnou podzemní lednici :-) Když bylo celé zázemí připraveno, pomocí magnetometru jsme přesně vytyčili dopadový kráter a zaměřili dvě místa s nejsilnějším signálem.

Bagr měl přijet až k večeru, ale bylo těžké odolat a jen čekat. Proto jsme začali pomalu kopat ručně. Přibližně v hloubce 50 cm začínáme postupně odkrývat podvozkovou nohu i s části nosníku křídla. Hned vedle se objevuje zadní část půlpalcového kulometu Browning M2. Ten je společně s chladičem z dalšího kulometu opatrně vyzdvižen jako první, následuje velmi zachovalá podvozková noha a několik kusů plátna s červeným lakem. Dále se už nachází jen pár drobných fragmentů a v 90 cm všechny nálezy končí. I přesto jsme nadmíru spokojeni! Na začátek super nálezy a to ještě netušíme jaké překvapení přijde za chvíli.

V kopání pokračujeme na druhé straně, kde byl zaměřen nejsilnější signál. Postupně se dostáváme do 60 cm hloubky, ale stále žádný nález. Stačí však už jen párkrát kopnout a najednou se objevuje bílomodrý prášek z rozpadlého duralu. S každým dalším kopem ho rychle přibývá a my jen můžeme hádat, co to kdysi mohlo být. Konečně z jeho sevření vytahujeme i něco zachovalého, ale o to větší šok nám to způsobí. V rukou držíme asi metr vačkového hřídele a úžas všech je nepopsatelný! Kde se tady vzal? Vždyť vačkový hřídel se normálně používá u řadového motoru, jenže Boston, který jsme dosud byli přesvědčeni že kopeme, měl dva hvězdicové motory! Rychle se vracíme k výkopu a doufáme, že najdeme odpověď na naše otázky, kterých je najednou plno. Po odkrytí několika centimetrů se postupně objevuje blok motoru s vahadly, jejichž tvrdochromem ošetřené styčné plochy svítí v hlíně jako by byly ze stříbra. Najednou je jasné, že v zemi je opravdu „uvězněn“ řadový motor a poprvé si připouštíme možnost, že havarovaným letadlem může být americká stíhačka P-51. Jediným kandidátem, který nás napadá, je Mustang 2/Lt. Salvatora Giordana, ztracený 17.12.1944 a s dosud neznámým místem dopadu. Je neuvěřitelné jak snadno se stane ze sváteční akce, akce mimořádná, protože ještě nikdy se nám nepodařilo začít kopat bombardér a po pár hodinách už pro změnu kopat stíhačku :-D.

Nálezů nám teď rychle přibývá a na povrch se mimo jiné dostávají malé i větší kusy pancéřového skla, duralových plechů, část vrtulového kuželu se zbytky červené barvy, vytržený píst s ojnicí, různé agregáty a vrtulový list Hamilton Standard se zbytkem gumového potahu. Pro dnešní den je to poslední velký nález, protože veškeré kopání si už necháváme na zítřek. Jedinou naší aktivitou je ještě pokus, najít na vyzdviženém kulometu výrobní číslo, které by mohlo být velmi důležité při identifikaci havarovaného letadla. Bohužel, naše snaha v polních podmínkách nepřinesla výsledek, ale i tak jsme s průběhem tohoto dne moc spokojeni  a těšíme se, co nám přinese zítřek.    

     

Konečně tu byla sobota 9.8.2014 a už od rána byl přesně takový den, který si přejete mít, když máte prožít něco nevšedního - výjimečného. Pro nás blázny do letecké archeologie to určitě bylo chystané vyzdvižení trosek havarovaného Mustangu.

Za velkého zájmu, krátce po 8 hodině, začínáme. Bagr nejdřív na vytyčené ploše provádí skrývku ornice, po které se už jeho lžíce opatrně zakusuje do zeminy hlouběji. Vytěžená zemina se několikrát kontroluje a podrobně probírá a objevují se první drobné fragmenty. Moc pěkné jsou různě velké střepy pancéřového skla, ze kterých slunce dělá zářící démanty. Ještě zajímavější je však množství červeně lakovaného plátna z ocasních ploch, které se stále nachází. To by spíše ukazovalo, že se jedná o některý letoun z 332. stíhací skupiny přezdívaných „Red Tails“ než  na Giordanův Mustang, který měl žluté ocasní plochy. Všechny úvahy jsou však zatím předčasné a tak raději pozorně sledujeme dno výkopu , aby jsme v případě potřeby bagr včas zastavili.

Po dvou hodinách práce se blížíme k vrcholu celého výkopu a tím je vyzdvižení dvanáctiválcového motoru Packard V-1650-7 (licenční Rolls Royce „Merlin“). Po jeho obkopání a podvázání lany, se to daří na první pokus. Všichni se zájmem sledujeme, jak z hloubky asi 170 cm pomalu stoupá opět k nebi. Je to krásný pohled! Nenechali si ho ujít ani tři místní pamětníci z Oldřišova, kteří jsou opakovaně nuceni nám mladším vyprávět své vzpomínky na tuto havárii.

 

Motor je už venku, ale dál podrobně prohledáváme celý kráter. Každá nalezená maličkost může být tou rozhodující k objasnění celého případu. Nakonec je ještě jednou celý prostor výkopu a blízkého okolí proměřen magnetometrem a až teprve potom začíná bagr upravovat pole do původního stavu.

My mezitím třídíme a ukládáme nalezené trosky. Přitom máme konečně čas si aspoň zběžně prohlédnout, co se našlo. Kromě již zmiňovaných částí je to například přední část vrtulové hlavy, 12 mm silná pancéřová deska, ostruha, pertinaxový trim ze směrovky se zbytkem bílé barvy, část výškovky potažené červeným plátnem a mnoho dalších více či méně identifikovatelných věcí.

 

Podle množství vyzdvižených fragmentů a hloubky, ze které byl motor vyzdvižen, můžeme předpokládat, že letadlo na pole dopadlo v klouzavém letu tzv. naplocho. Většina trosek tak zůstala na povrchu a byla z místa havárie odklizena. Během výkopu nebyly nalezeny žádné kosterní ostatky letce, což potvrzuje výpovědi všech pamětníků, kteří viděli pilota opustit stroj na padáku. Jejich tvrzení, že se jednalo o černocha (v případě sovětského bombardéru), jsme zpočátku brali opravdu s nadhledem :-), ale naše nálezy tuto možnost spíše připouštějí než vyvracejí. Více nám napoví až důkladné prozkoumání všech nalezených částí v zázemí leteckého muzea a pátrání v archivních materiálech. Nakonec se třeba opravdu potvrdí, že u Oldřišova havarovala dosud neznámá „červenoocasá“ stíhačka z legendární 332. FG.

Vše je uklizeno a sbaleno, odjíždíme. Měli jsme možnost tady prožít dva krásné, nezapomenutelné dny, ale zároveň máme za sebou další krok na cestě k zaplnění bílého místa v historii letecké války nad Československem.

 

Zdeněk Strnadel, KPS - sekce vojenské historie

 

 

 

 

 

Zpráva o nálezu amerického stíhacího letadla typu North American P-51 C “Mustang“ na katastru obce Oldřišov, okr. Opava

Zpracoval a připravil: Radovan Frait

 

332. stíhací skupinu , známých pod přezdívkou „Red Tails“ ,není zapotřebí zasvěceným lidem zajisté blíže představovat. Tato jednotka tvořená výhradně  personálem černé pleti je však  známá i laikům díky  víceméně podařeným filmům z produkce Holywoodu. Méně známý je už fakt,  že jedinou ztrátou která postihla „letce z Tuskegge“ během války nad moravsko-slezským územím je 2/Lt Albert L.Young , příslušník 100FS 332 FG, který 21.ledna  1945 zahynul  za nevyjasněných okolností  u Brna –Blučiny. Tak se soudilo až donedávna. Terenní výzkum Klubu přátel Suchdolu n.O.-sekce vojenské historie přinesl dne 9.8.2014 nečekané rozuzlení. Díky nalezeným fragmentům směrovky Mustangu s červenou barvou a bíle natřeného trimu se poměrně přesně podařilo určit jednotku-332 FG a jednu z jejich čtyř squadron - 301 FS. Vylučovací metodou, studiem literatury a internetových fór se podařilo vytipovat vhodného adepta.

Úvodní strana MACR  No. 13256. Dle výrobního čísla nalezeného kulometu Browning M 2 se podle tohoto dokumentu  podařilo identifikovat  Mustang a jeho „žokeje“ již druhého dne po výzkumu. Fold 3.

 

Nasledujíci den se už jen netrpělivě čekalo, zda se podaří nalézt dosud marně hledané výrobní číslo nalezeného kulometu. Ve ztrátových hlášeních (MACR-Missing Air Crew Reports) se totiž tyto čísla u stíhačů důsledně zapisovaly . Díky zkušenostem z jednoho předchozího výzkumu se toto výrobní číslo našlo brzy  dokonce na dvou místech- Se.No. 1257853! Krátký pohled do MACRu  a najednou je všechno jasné! Ale vraťme se nyní o 69 let zpátky ...

 

Pátek 23.3.1945

Primárním cílem 15. letecké armády se v rámci pokračující “Bitvy o benzín“ staly již poněkolikáté rafinérie v Ruhlandu/Schwarzheide. K cíli vzlétlo celkem 171 B-17  5 BW, které mělo eskortovat 231 P-51 306 FW. Mezi 12.15 h až 12.29 h svrhlo 157 bombardérů 1707  pětisetliberních pum RDX s velmi dobrým výsledkem. Dalších 18 tun (72 500lb RDX) bomb svrhlo ve 12.30 h 6 Fortressů 97 BG na záložní cíl, kterým bylo nádraží v Českých Budějovicích. Eskorta 212 P-51 (zbylých 19 se z různých důvodů vracelo na základny)  poskytovala krytí mezi 11.40 h a 12.45 h. Mustangy stíhacího doprovodu naštěstí neměly mnoho práce, v prostoru cíle a nedaleko Prahy se objevilo pouze 10 Me-262 a 3 až
5 Fw 190, ke kontaktu ale nedošlo. 53 stíhaček 52 FG však zaútočilo na pozemní cíle v okolí Ruhlandu.

Létající pevnosti  5 BW nad rafinérií v Ruhlandu.  Hoříci B-17 jde k zemi po přímém zásahu flaku. Bohužel snímek není blíže datován. Fold 3.

 

Z náletu se nevrátily celkem 3 B-17 z 2, 99 a 463 BG, „Litlle Friends“ ztratily jednoho Mustanga z 332 FG. Poslední jmenovaná ztráta je předmětem následujících řádků.

 

Col. Benjamin J. Davis, v pořadí třetí velitel 332 FG, měl za úkol  poskytnout přímý doprovod dvěma odděleně letícím formacím  B-17 5 BW, proto musel rovněž svoji stíhací skupinu rozdělit na dvě části. Protože se této mise osobně nezúčastnil, na ranním brífingu určil pro první formaci 23 Mustangů (skládající se z 99 a 100 FS) jako velitele 1/Lt Rolanda H.Nelsona, druhou formaci , skládající se z 19 P-51 301 FS, vedl 1/Lt Roland W. Moody .

Idylická scéna stojánky 332 FG na základně v Ramitelli, Březen 1945.  V pozadí P-51 C-10 Se.No. 42-103905 s označením 51, se kterým se nevrátil 24.3.1945 ze slavného náletu na Berlín F/O Tony W. Spears. Za povšimnutí stojí identifikační znak 301 FS –bílá vyvažovací ploška na směrovce, která se našla i při výzkumu v Oldříšově. Obě mašiny jsou opatřeny konverzním setem –ploutví kýlovky, která vylepšila letové vlastnosti Mustangů při střemhlavém letu.  Pod křídly tohoto  stroje jsou podvěšeny 110 galonové přídavné nádrže, vhodné zvláště při doprovodných misích nad Německo. Toni Frisseli

 

51 Mustangů s rudě natřenými ocasními plochami se  začalo odlepovat  z ranveje  základny Ramitelli , pokryté ocelovými rohožemi, v 9.15 h. Po zformovaní nad letištěm, zamířili přídavnými nádržemi obtížené P-51 přímo na sever a po překonání Alp se první formace střetla v 11.10 h. ve výšce 8400m s vedoucími třemi bombardovacími skupinami 5 BW nedaleko Českých Velenic, 145 km jižněji a o 21 minut dříve než bylo stanoveno na brífingu. Taky 301 stíhací peruť se potkala s druhou formací Fortressů  dříve, a to v 11.12 nedaleko Bad Kreuzen, o 220 km jižněji a o 25 minut před stanoveným časem ve výšce 8100 m. Mezitím, ještě před setkáním s „velkými bratry“ se obrátilo na zpáteční kurs 8 P-51 (doprovázené jedním Mustangem), které měli různé technické potíže. V 11.40 se ve výšce 6600m odpojili SZ Nymburka další dvě mašiny 301FS (Rapier, Hudson) a ve 12.10  prakticky již na cílem další čtyři. 36 Mustangů pak kroužilo nad boxy B-17 ve výšce 8700m mezi 12.09 h. a 12.30 h., kdy se bombardéry zbavili svého nákladu. Poté doprovázeli bombardéry na zpáteční cestě, posledních 6 Mustangů opustilo formace šesti bombardovacích skupin 5 BW v 13.35 h. jižně Murau. Poslední Mustang dosedl v Ramitelli v 16.25. F/O John W. Squires, příslušník 100 FS, havaroval při přistání na mateřském letišti, jeho P-51C-10 Se. No. 41-103960 byl těžce poškozen.

 

Z mise No. 245 se nevrátil:

2/Lt Lincoln T. Hudson        O 835326

Portrét Lincolna T. Hudsona, Tuskegge, 15.6.1944. O dvanáct dní později obdrží pilotní křídla. Craig Huntly

 

Vedoucí  roje 301 FS  1/Lt Gordon M. Rapier o ztrátě svého wingmanna po návratu na bázi do příslušné kolonky v MACRu No. 13256 uvedl:

„Asi v 11.30 h se oddělil  od perutě se záměrem vrátit se na základnu. Hlásil, že ztrácí tlak oleje, tak jsem se oddělil rovněž, abych ho doprovázel. Zůstal jsem s ním asi hodinu a půl,  během tohoto času odhodil kryt kabiny a viděl jsem, že olej pokryl jeho kokpit. Doporučoval jsem mu skákat padákem, ale on chtěl zůstat v mašině…“

 

Pokles tlaku oleje způsobil, že motor nebyl schopen podat odpovídající výkon k bezpečnému přeletu Alp, proto se Hudson rozhodl letět směrem k ruským liniím. Severovýchodně od Vídně, jižně od Břeclavi, opustil ve 13.00 h ve výšce 2400 m Rapier nešťastného Hudsona, který pokračoval dál v letu se svým těžce zkoušeným Mustangem kursem 30°. Od tohoto okamžiku o něm nebyly žádné zprávy a později byl prohlášen za nezvěstného.

Rekonstrukce trasy  letu Mustangu Lincolna T. Hudsona od okamžiku odpojení od perutě.

 

Na rozdíl od mnoha posádek 15. letecké armády se totiž  Hudsonovi spojeneckého území nepodařilo dosáhnout, osud tomu chtěl, že necelých 20 km od frontové linie byl nucen ze svého Mustangu vyskočit padákem a po zdařilém přistání se stal nevítaným hostem III. říše a jedním z třiatřiceti zajatých letců 332 FG. Svou v pořadí 20 misi ukončil na katastru slezské obce Oldřišov (německy Odersch), asi 6km severovýchodně Opavy (německy Troppau),  jeho stroj North American P-51 C-7 NT Se.No. 42-103565 přezdívaný Marcia Dear dopadl nedaleko.

 

Stalo se tak pravděpodobně  přibližně v 13.38 h, kdy opavský Luftschutz zaznamenal pod hlášením č. 82 přelet nepřátelského letadla přes Opavu severovýchodním kursem.

 

Příslušné hlášení německé policie o zajetí nebo dopadu letounu se doposud nepodařilo najít, bohužel existuje velká pravděpodobnost, že se ani nedochovalo v důsledku válečných událostí. Poměrně podrobný Tagesmeldung Luftflotte 6 z 23.3.1945 se o této havárii rovněž nezmiňuje, nezmiňuje se o ni ani dodatky v hlášení ze dne následujícího.  Havárie letadla nebo osud letce nebyl dokonce ani zaznamenán v poválečných hlášeních o pátrání po nezvěstných spojeneckých letcích.

 

Podařilo se ale zaznamenat svědectví několika pamětníků, na jejichž základě bylo přistoupeno k terénnímu výzkumu.

 

Pan Jindřich Klapetek z Oldřišova vzpomíná:

„Hráli jsme si na dvoře a najednou jsme viděli souboj dvou letadel. Po krátkém souboji vyletělo z jednoho letadla něco jako naběračka. Ukázalo se, že se jednalo o padák, na kterém letec přistál u lesíku. Pak jsem viděl, jak ho Němci vezli otevřeným autem směrem k Opavě.“

 

Tyto nezapomenutelné okamžiky si rovněž ve svých vzpomínkách vybavuje pan Hubert Ignác rovněž z Oldřišova:

„Byl to mladý, kudrnatý, usměvavý  černoch…“.

Tuskegee 1944. Zleva Hugh J. White, Charles A. Hill, Lincoln T. Hudson a Carl F. Ellis, všichni byli vyřazeni v hodnosti 2/Lt  27.6.1944. V pozadí AT-6 Texan. Charles Hill

 

Údaj o sestřelu Mustangu stíhačem se na první pohled může jevit jako nesmysl, zvláště když v německých nárocích stíhačů ani flaku toho dne nefiguruje v tomto prostoru a ani jinde žádný Mustang. Splést si ho mohli němečtí stíhači pouze s Jakem, ale nároky na tento typ se nacházejí poměrně daleko. O doražení Mustangu se ovšem mohli postarat i ruští stíhači, kteří v tomto prostoru (patrně v souvislosti s hloubkovým útokem na letiště Dolní Benešov) nárokují několik sestřelů Bf 109, z určitých úhlů podobný na Mustang, zvlášť s kabinou typu Razorback. Mnohem pravděpodobnější je však verze, že motor Hudsonova Mustangu se zadřel, čemuž odpovídá i nalezený vrtulový list typu Hamilton Standart Hydromatic. Z charakteru nálezu je totiž patrné, že v době dopadu motor nepracoval. Zde se otevírá prostor pro další bádání, jak v ruských, tak amerických archívech, zvlášť citelná je absence výslechového protokolu letce po návratu k mateřské jednotce.

 

Po zajetí německými vojáky byl zřejmě  převezen nejprve na komandaturu do Opavy a poté pravděpodobně do výslechového centra Luftwaffe ve Frýdku, protože se na jeho případ nevztahuje žádný známý report z výslechového centra Dulag Luft v Oberurselu. Důvod tohoto nestandardního postupu byl pravděpodobně v překotném průběhu finále války a zmatky s tím spojené.

 

Odtud byl dopraven do zajateckého tábora Stalag VII A v Moosburgu v Dolním Bavorsku. V literatuře se uvádí, že stal nejprve zajatcem Stalagu III v Saganu, ale to je zřejmý omyl, protože Stalag III byl evakuován před rychle se blížící ruskou  frontou mezi 27.1.-2.2.1945 a 12.2.1945 byl následně obsazen Rudou armádou.

 

K příchodu Lincolna T. Hudsona do zajateckého tábora v Moosburgu se váže vzpomínka
1/ Lt. Haralda H. Browna, příslušníka 99 FS, který byl sestřelen lehkým flakem 14.3.1945 na své 30 misi při strafingu nádraží v Hieflau, a po úspěšném seskoku padákem byl zajat:

 

„Za několik dní přišel Lincoln Hudson. Byl strašně potlučený, skoro jsem ho nepoznal. Při transportu do zajetí  ho dva strážní nechali napospas rozlíceným civilistům. Zachránilo ho, že předstíral svoji smrt.“

 

Doposud je záhadou, kde k tomuto incidentu došlo, v literatuře se uvádí verze, že se tak stalo bezprostředně po dopadu Hudsona a před civilisty ho zachránili němečtí vojáci. Spekulativně by tomu mohl napovídat nález letecké blůzy americké provenience v Oldřišově. Velikost „Flying Jacketu“ by dokonce odpovídala výšce Lincolna T. Hudsona, která je uvedená v jeho dokumentech při odvodu  do armády –  67 inchů tedy 169,5 cm.

Ramitelli 1945. Zleva 2/ Lt. Charles A. Hill , F/O Robert J. Murdic,  2/Lt Lincoln T.Hudson a F/O Yenwith K. Whitney , stará parta z 44-F-SE. Craig Huntly

 

Tábor v Moosburgu byl osvobozen v noci 28.4.1945 14. Obrněnou divizí Pattonovy
3. armády. Hudson tak strávil v zajetí celkem 36 dní. O jeho osudech před válkou, jeho kariéře v USAF a poválečném životě se doposud podařilo shromáždit tyto fakta.

 

Lincoln Theodore Hudson se narodil  12.3.1916 reverendovi  Andrewu Hudsonovi a Pearl Hudsonové v Sharpeville, nedaleko Okmulgee, stát Oklahoma. Hudson byl ministr metodistické církve a se  svou rodinou se často stěhoval. V důsledku toho mladý Lincoln strávil školní léta v Oklahomě, Arkansasu, Alabamě a Lousianě.  Střední školu navštěvoval mezi Tuskegge a Arcadií ve státě Luisiana, kde graduoval v 17 létech. Poté se rodina přestěhovala do Chicaga, kde se živil podomním prodejem vlasové kosmetiky. Později pracoval jako vekobchodní prodejce u fa. C.W. Smith, což byl v tu dobu jediný černošský velkoobchodník v Chicagu.

Letečtí kadeti kursu 44-F-SE, Lincoln T.Hudson stojící  třetí zleva. Ne všichni letci z Tuskegee byli černé pleti.

 

K armádě   narukoval  16.11.1942 a byl zařazen pod  armádní číslo 16137134. V roce 1944 byl zařazen do kurzu SE-44-F na armádním letišti Tuskegge v Alabamě, 27.6.1944 získal pilotní křídla a byl vyřazen v hodnosti 2/Lt. Přidělěno mu bylo nové služební číslo O 835326. Od srpna do října  absolvoval bojový stíhací výcvik před transferem do zámoří, na P-47, na armádním letišti Walterboro v Jižní Karolíně. V lednu 1945 nastoupilo službu u 332 FG na letišti Ramitelli 33 nováčků, z nichž 19 bylo z kursu SE-44-F, mezi nimi  nechyběl ani Lincoln T. Hudson, který byl zařazen do 301 FS. 12.2.1945 nezvládl při návratu z doprovodu průzkumné P-38 do oblasti Prahy přistávací manévr a poškodil letoun P-51C-10  Se.No. 44-10954 do té míry, že byl zrušen. Pro poruchu motoru svého dalšího Mustangu P-51 C-7 NT Se.No. 42-103565 se 23.3.1945 nedobrovolně ocitl v zajetí na území nepřítele.

 

Po repatriaci do USA demobilizoval v r.1946 a posléze se vrátil do Chicaga, kde se začal věnovat bakalářskému studiu v obchodnictví na Loyolské Univerzitě v Chicagu, absolvoval však na Chicagské Univerzitě. Od listopadu 1952 pracoval jako reklamní prodejce u Johnson Publishing Co., Vydavatele magazinů  Ebony a  Jet, kde pracoval až do ledna 1985 a vypracoval se až na post viceprezidenta společnosti. Umírá 26. září 1988 ve věku 72 let.

Lincoln T.Hudson coby úspěšný byznysmen při odchodu do důchodu. Ebony, březen 1986

North American P-51C-7NT AAF Se.No. 42-103565 byl vyroben na přelomu února a března 1943 v továrně v texaském Dallasu pod označením C-5 NT, kód modelu NAA 103BC, konstrukční číslo 103-26119. Stroj byl vyroben v sérii 42-103479 až 42-103578 v rámci kontraktu No. AC-33940. Na svém posledním letu byl vybaven licenčním motorem Packard Merlin V-1650-7, AAF Se.No. V-325527. Vyzbrojen byl standartně 4 kulomety Browning M2 ráže 12,7 mm, v pravém křídle Se.No. 257464 a 1257853, v levém křídle Se.No.  1257832 a  225288. Konverze na C-7NT, instalace 332 litrové trupové nádrže, proběhla ještě v mateřském závodě před transferem do Itálie. Prozatím nebylo vysledováno použití tohoto stroje u jiných FG a vypadá to, že sloužil po celou dobu od července 1944 u 332 FG. Není  vyloučeno, že toto letadlo bylo vybaveno v zimě 1944/45 rovněž konverzním setem –„ploutví“ kýlovky. Během svojí služby nebyla u tohoto stroje zaznamenána  žádná vážnější nehoda.


Ilustrační bokorys. Zatím není znám přesný vzhled Hudsonovy P-51.

 

Za pomoc při shánění podkladů bych rád poděkoval Peteru Kaššákovi(SK) a Craigu Huntlymu (USA).

 

 

Prameny:

- BA/MA, KTB Luftflotte6, Tagesabschlussmeldung LFL. Kdo. 6 vom 23.3.1945

- MAAF Intops Summary No.610 – March 23, 1945, Day Ops of 15th AAF

- MACR No. 13256

- MZA Opava, Luflagemeldungen vom LS.-Wako Troppau , Heft Nr.11

- Narrative Mission Report  No.245  for 23 March 1945 - 332nd Fighter Group

- Parts Catalog for Army Models P-51B-1,P-51B-5, P-51B-10, P-51B-15, P-51C-1, P-51C-5,
  P-51C-10

 

Literatura:

- Bucholtz, Chris, 2007: 332nd Fighter Group. Tuskegee Airmen. Osprey, Aviation Elite Units 
  24

- Jefferson, Alexander, Carlson H. Lewis,200: Red Tail Captured, Red Tail Free: The
   Memoirs of A Tuskegge Airmen and POW

- Mahr, Jan, 2011: Vzpomínky na neznámé letce, Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím
  11.9.1944 v Kovářské

- Thorton, Jerry, 28.9.1988:  Lincoln T. Hudson, 72, Johnson Publishing exec, Chicago 
   Tribune

 

 

Fotografie k článku:

 

Vyzdvižení:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/6343281-oldrisov-p-51c-mustang

 

 

Videodokumenty:

 

Dokument KPS na youtube

https://www.youtube.com/watch?v=kKRBTLLu850

TV Hlučínsko 11.8.2014 - Oldřišov: Nález stíhacího letadla Mustang

https://www.youtube.com/watch?v=Vi0u5TiiSXQ

Vyhledávání

Kontakt

Sekce vojenské historie e-mail: muzeum@suchdol-nad-odrou.cz Zdenka Gajdošová
724 389 269

Petr Bartošík
556 770 104
558 272 479

Zdeněk Strnadel
737 105 319