Havárie Lavočky v Klimkovicích :: LeteckeMuzeum.eu

Havárie Lavočky v Klimkovicích

27.11.2014 15:38

Když jsme 9.8.2014 u obce Oldřišov nečekaně vyzvedli trosky americké stíhačky P-51 Mustang, zdálo se, že  minimálně tento rok  už nic  podobného nezažijeme. Jenže neuplynuly ani  čtyři týdny  a ve městě Klimkovice na Novojičínsku jsme vyzvedli trosky sovětské stíhačky Lavočkin La-7.

 

Je sobota 6. září 2014, mraky konečně uvolnily místo slunci a u Suchdolského muzea je už od brzkého rána pěkně živo. Takový normální pracovní shon před plánovaným výjezdem do terénu, kdy rychle nakládáme vše potřebné a přitom se snažíme nezapomenout na nic důležitého. Když pomineme víčko od nádrže na střeše auta nebo baterky do magnetometru u dveří do muzea, skoro se nám to i povedlo :-).

 

Na parkoviště u restaurace Myslivna v Klimkovicích přijíždíme před 8 hodinou. Když jsme tady byli před týdnem  poprvé, byli jsme hodně překvapeni po sdělení, že místo dopadu by mělo být právě zde! Také dnes to chce pořád hodně fantazie představit si, jak za chvíli tady začne úřadovat bagr. Možná by to celé mohla vystihnout parafráze výroku W. Churchilla:
 

Ještě nikdy v dějinách našich pátrání, nemělo tolik lidí, tak mnoho očekávání od pouhých vzpomínek několika pamětníků.“

 

V 8:30 hodin přichází nejdůležitější osoby dnešního pátrání, bratři Monsportové, očití svědci havárie. Právě díky nim máme sice nekvalitní, zato raritní snímek trosek letadla, pořízený krátce po dopadu. Pro tehdy malé kluky to byl určitě silný zážitek a ikdyž se krajina od té doby změnila, i po těch 69-ti  letech nám s jistotou ukazují místo havárie. Bohužel, se stejnou jistotou a neotřesitelným přesvědčením nám potom vyprávějí: „...motor byl určitě řadový, ale byl tak rozbitý, že vypadal jako hvězdicový a společně se zbraněmi byl vytažen už krátce po válce..“. Informace o řadovém motoru nás překvapila, protože jsme přijeli najít místo, kde se zřítila stíhačka La-7 s hvězdicovým motorem a najednou to vypadá, že dnešní akce může mít podobný scénář jako v Oldřišově, kde jsme také našli úplně jiné letadlo, než jsme čekali:-).

Naštěstí nemáme moc času nad tím dlouho přemýšlet, protože v 8:45 začíná bagr na označeném místě provádět skrývku návozu. Po odbagrování půl metru suti a domovního odpadu, je prostor  proměřen magnetometrem. Horní část je bez signálu, ale spodní vypadá zajímavě. Výkop je proto rozšířen směrem dolů, až k samé hranici parkoviště. V metrové hloubce bagr zastavujeme, aby se místo znovu proměřilo. Výsledek je tentokrát jednoznačný – hlouběji jsou určitě velké kovové předměty. U levé stěny je signál dokonce tak silný, že pokud jsme skutečně v dopadovém kráteru, na dně bude pravděpodobně i motor! Bagr se opět pouští do akce. Všichni teď pozorně sledujeme dno a čekáme, že se v každém okamžiku objeví první trosky. Snad jen dvakrát se lžíce zakousne do písčité zeminy a my  na povrchu konečně zahlédneme bílomodrý prášek z rozpadlého duralu. Nejdřív jsou to jen nahodilé drobné skvrny, které se ale hned v příštím okamžiku mění v souvislé plochy. Od začátku výkopu tak neuplynula ani půlhodina a už máme oprávněný důvod k radosti, protože jde o typický nález z místa, kde havarovalo letadlo. Ze země navíc „vyskakují“ první duralové a kovové úlomky z konstrukce letadla, které přesvědčují i poslední pochybovače. Jsme opravdu na místě, kde před 69-ti lety havarovalo letadlo a svědci tehdejších událostí prokázali úžasnou paměť!

S tím, jak postupně přibývá nálezů, stále častěji zastavujeme bagr a jeho práci děláme ručně. Snažíme se tak co nejšetrněji vyzvedávat jednotlivé fragmenty, které by jinak mohly být nenávratně poškozeny. Ze začátku jsou to hlavně části dřevěného nebo plátěného potahu letadla. Ty se nachází jak jednotlivě, tak ložené i v několikacentimetrových vrstvách. Na mnoha z nich se krásně zachovala kamuflážní barva, někde dokonce i část bílého, modře lemovaného taktického čísla nebo bíle lemované rudé hvězdy. Je to moc pěkné najít něco takového, ale nám udělá radost klidně i nález zrezivělé trubky. Navíc, pokud má přibližnou délku 170 cm a vnitřní průměr 2 cm, může se z ní nakonec po očištění vyklubat i hlaveň z palubního kanónu ŠVAK ráže 20 mm, jako se to poštěstilo i nám :-). Postupně se daří dohledat také jeho zbývající části – podavač nábojů, tělo kanónu se závěrem a spoušťovým mechanismem.

Po hodině práce místo připomíná jedno velké mraveniště. Výkop se mezitím rozšířil doleva i doprava a také směrem do parkoviště, až těsně k ochrannému pásmu položeného optického kabelu. Díky důkladnému prohledávání zeminy v kráteru i na povrchu, se daří najít nejen drobné součástky z letadla, ale nachází se také první padáková přezka a dokonce i ostatky padlého letce! Ty jsou opatrně ukládány zvlášť do provizorní schránky, aby mohly být později odeslány na antropologickou expertízu. 

Všechny dosud nalezené fragmenty spíš podporují teorii, že zde havarovala stíhačka La-7 než nějaký jiný typ s řadovým motorem, jak tvrdí pamětníci. Jenže, už jednou prokázali výbornou paměť a co když mají pravdu i teď? Po hodině a půl přináší konečné rozuzlení celkem nenápadný nález pěti trubek vzájemně propojených pásovinou. Mají sice různou délku, ale stejný průměr a žáruvzdorný materiál z kterého jsou vyrobeny napovídá, že se jedná o výfukové potrubí – 100 % z hvězdicového motoru!!! Další neznámá tohoto případu je tedy vyřešena, ale tu nejdůležitější máme stále před sebou. Dokázat přesně identifikovat havarovaný letoun nebo letce, který v něm zahynul. Může k tomu přispět třeba hned příští nález. Zatím se na povrch dostávají další díly z konstrukce letounu, vyvážení vrtulového listu, střepy perspexu z překrytu kabiny a dokonce celá, 4 cm silná, tabulka ze zadního pancéřového skla.

Blíží se poledne, počasí je opravdu přepychové a nebýt stínu stromů, určitě bychom se dnes i opálili :-). Jsme už v třímetrové hloubce, když nacházíme pilotovu maptašku a za malou chvíli i úhlové pravítko rozlomené na dva kusy. Zpomalujeme, ještě pozorněji se teď probíráme hromadou hlíny, trosek a zoxidovaného duralu. Postupně se začínají objevovat ocelová lanka, trubičky z rozvodů, svazky kabelů, které pokračují hlouběji do země. Evidentně jsme v prostoru kabiny a nedaleko od motoru. Přesto jsou práce na výkopu pro tuto chvíli zastaveny. Nemůžeme a ani nechceme totiž odmítnout pozvání pana Unucka na oběd do vedlejší restaurace :-).

 

Jídlo bylo výborné, ale nedokázali jsme dlouho posedávat, zvlášť když na nás čekalo rozluštění posledního dílu tajenky tohoto případu. Celkem brzy se tak vracíme na místo a nové nálezy dokazují, že jsme skutečně v kokpitu letounu! Ven se dostávají torza budíků, palubních přístrojů, přepínačů, část palubní desky, malé i velké kusy předního pancéřového skla, kousky celuloidu z maptašky, ale hlavně se nachází další ostatky pilota, pravá bota, části kožené výstroje, část opasku, lodička, padákové přezky... V této fázi terénního průzkumu postupujeme mimořádně opatrně a celý prostor je velmi podrobně prohledán. Bohužel ani tak se nám nedaří najít nic, co by nám pomohlo s identifikací padlého letce.

Přesto neztrácíme optimismus. Naší největší nadějí totiž stále zůstává nalezení a vyzvednutí motoru. Každým kopnutím jsme mu blíž. Chuchvalce kabelů, trubičky rozvodů jsou teď úplně všude. Objevují se první agregáty, drobné součástky z motoru, části motorového lože, ze země trčí dokonce celý blok sedmi výfukových potrubí i s nerezovým plechem, který chránil trup proti ožehu. Dřív než budeme dále pokračovat ve vyprošťování motoru, snažíme se vytáhnout velký duralový plech z přepážky mezi kabinou a motorovým ložem. Při jeho uvolňování se najednou objevuje hromádka nábojů do kanónu ŠVAK. Opatrně ho nadzvedáme a skoro nevěříme svým očím. Pod ním jsou totiž zásobníky k oběma kanónům a v nich, od shora dolů, úhledně vyskládané nábojové pásy s municí! Ze dna jejich mosazných nábojnic můžeme jednoduše přečíst, že byly vyrobeny v roce 1943 v muničce s kódem 513. Nález takto zachovalých zásobníků (třebaže pouze pro nafocení) je hodně výjimečný a zároveň poskytuje vysvětlení, proč se doteď nenašla skoro žádná munice do palubních zbraní.

Protože musíme počkat než si pyrotechnici odvezou tento nebezpečný nález, je práce na výkopu prozatím zastavena. Znovu můžeme pokračovat až za hodinu. Teď už nás čeká „pouze“ vyzvednutí motoru, který, jak pevně věříme, bude tím nejpěknějším a nejdůležitějším nálezem tohoto dne. Do kráteru, nyní hlubokého už přes 3 metry, se dostáváme pomocí žebříku. Opatrně obkopáváme motor ze všech stran a přitom vytahujeme další různé agregáty, několik z motoru vyrvaných válců a také druhý kanón ŠVAK. Ikdyž je zadní část motoru už odkrytá, levá strana výkopu se musí ještě rozšířit o další 2 metry než se pokusíme o jeho vyzdvižení.

 

Po půlhodině je vše připraveno k závěrečnému dějství dnešního představení. První pokus o vyzdvižení je ještě neúspěšný, lano sklouzne a motor se na dně kráteru jenom o kousek posune. Ale právě díky tomu zpod něho můžeme vytáhnout torzo vrtulového listu. Při druhém pokusu už lano zůstává na svém místě a početné publikum sleduje, jak 14-ti válcový motor AŠ-82 FN pomalu stoupá ze čtyřmetrové hloubky. Sotva je venku, začínáme s hledáním jeho výrobního čísla. Hodně si od něho slibujeme, vždyť poslední čtyři havárie sovětských letadel jsme objasnili díky jeho nalezení. Zatím, při čištění s uspokojením zjišťujeme, že i po dopadu, tvoří motor, reduktor a vrtulová hlava jeden pevný celek. Horší je to s jeho bloky, které se nám prakticky rozpadají pod rukama. Tady určitě nic neobjevíme a tak poslední možností, kde ještě můžeme výrobní číslo najít, zůstávají písty. Je až k neuvěření informace, že každý z nich má z výroby na sobě vyražené číslo motoru! Tenkrát to asi muselo dát  hodně práce, ale pouze díky  této pečlivosti máme nyní jistou naději.

Zkoušíme očistit první obnažený píst, jenomže údaje na něm jsou čitelné jen částečně. Následující píst je na tom ještě hůř. Přetáčíme proto motor a čistíme povrch třetího pístu. Ten už vypadá mnohem lépe, takže se na něm postupně objevuje i nakonec krásně čitelné číslo 82132374. Následuje rychlá kontrola v seznamu možných kandidátů a už po chvíli je vše jasné. S tímto motorem byla 27.4.1945 ztracena stíhačka La-7, kterou tehdy pilotoval gardový poručík Vasilij Aleksejevič STAŠKO!

Naše pocity jsou v tuto chvíli jen stěží popsatelné, a neskrývaná radost na tvářích všech zúčastněných je zcela evidentní. Navíc je to poprvé, kdy se nám podařilo zjistit všechny důležité informace přímo během výkopu. Poslední tajenka rozluštěna, případ je objasněn. Teď už nám zbývá pouze uklidit, naložit vyzdvižené trosky a po deseti hodinách od zahájení, můžeme dnešní akci ukončit.

 

Byl to hodně příjemně strávený den a ikdyž jsme měli to štěstí, být u mnoha podobných výkopů, stále pro nás zůstávají velkým svátkem. Každý jeden z nich je totiž v něčem jedinečný nebo má své neopakovatelné kouzlo. Klimkovický  případ byl toho důkazem v obou směrech.

 

Nakonec bychom rádi poděkovali všem, kteří nám po celý den pomáhali a měli tak velký podíl na úspěchu této akce. Zvláštní poděkování si určitě zaslouží pan ing. Jakub Unucka, který byl při objasňování tohoto případu jeho hlavní hybnou silou.

 

Zdeněk Strnadel

 

 

Fotografie k článku:

 

Vyzdvižení:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/6375830-klimkovice-la-7

Čištění a konzervace:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/6376045-cisteni-a-konzervace

Dobové fotografie La-7:

http://leteckemuzeum.galerie.cz/6375825-lavockin-la-7

 

Videodokumenty:

 

Dokument KPS na youtube

https://www.youtube.com/watch?v=UVLrn2bIgW8

 

CT 24 8.9.2014 - Historici našli v Klimkovicích trosky sovětského letounu

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/285547-klimkovicky-nalez-zachovala-se-i-cast-rude-hvezdy-z-trupu-letadla/

Vyhledávání

Kontakt

Sekce vojenské historie e-mail: muzeum@suchdol-nad-odrou.cz Zdenka Gajdošová
724 389 269

Petr Bartošík
556 770 104
558 272 479

Zdeněk Strnadel
737 105 319